2 Samuel 16
1 Sotva David překročil vrchol hory, vyšel mu naproti Mefíbóšetův správce Síba. Vedl za sebou několik oslů, kteří na hřbetě vezli dvě stě chlebů, sto pletenců sušených hroznů a fíků a plný měch vína.
2 "K čemu vezeš takový náklad?" zeptal se král Síby. "Osly vedu proto, abyste ty i tvoji lidé měli na čem jet," odpověděl Síba, "chleba a ovoce jsem vám přinesl k jídlu a víno pro občerstvení těch, kdo budou v poušti padat únavou."
3 "Dobrá, ale kde je tvůj pán Mefíbóšet?" zeptal se dále David. "Zůstal v Jeruzalémě," odvětil Síba. "Prohlásil, že Izraelci mu nyní konečně vrátí zpět království jeho otce Saula."
4 Král tedy Síbovi řekl: "V tom případě všechno, co dříve náleželo Mefíbóšetovi, je tvé." Nato se Síba poklonil a poděkoval králi Davidovi za projevenou přízeň.
5 5-6 Když David procházel okolo Bachurímu, vyšel z města Gérův syn Šimeí, který pocházel ze stejného kmene jako Saul a jeho rod, a začal Davida proklínat. Vrhal po něm i po jeho služebnících kameny a nedal se zastrašit ani vojáky a strážci, kteří je ze všech stran obklopovali.
6 ***
7 "Kliď se odsud ty vrahu!" vykřikoval Šimeí. "Táhni pryč, ničemo!
8 Hospodin ti konečně odplácí za všechnu krev, kterou jsi prolil v Saulově rodině. Připravil jsi ho o trůn, avšak nyní ti jej Hospodin vzal a předal ho tvému synu Abšalómovi. Naložil s tebou tak, jak si vrah zaslouží!"
9 Vtom se ale ozval Serújin syn Abíšaj a řekl králi: "Proč mám poslouchat, jak nějaký mrtvý pes uráží mého panovníka a krále? Dovol, abych šel a uťal mu hlavu."
10 Král mu však odvětil: "Nikoliv, Abíšaji. To není tvoje věc. Jestliže mne ten člověk proklíná z Hospodinova popudu, pak nikomu nepřísluší, aby proti tomu cokoliv namítal."
11 Potom se obrátil také ke svým služebníkům a dodal: "Jestliže mi usiluje o život dokonce i můj vlastní syn, není jednání tohoto Benjamínovce ničím výjimečným. Nechte ho tedy dál proklínat, neboť ho k tomu jistě podnítil Hospodin.
12 Snad Hospodin vidí, jaké ponížení dnes musím snášet, a později mi opět projeví svou přízeň a laskavost."
13 Po těchto slovech se David a jeho doprovod opět vydali na cestu, zatímco Šimeí je doprovázel po úbočí protějšího kopce a neustále je zasypával urážkami, kamením a prachem.
14 Než král a jeho průvod přišli na místo, byli všichni vyčerpaní, a proto se zastavili, aby opět nabrali sil.
15 15-16 Když mezitím Abšalóm s Achítofelem a doprovodem Izraelců dorazil do Jeruzaléma, přišel k němu Davidův přítel Chúšaj z Arkije a zvolal na pozdrav: "Ať žije král! Ať žije král!"
16 ***
17 Abšalóm se ho však otázal: "Copak takto se chová Davidův dobrý přítel? Proč jsi neodešel s ním?"
18 Chúšaj ale Abšalómovi odpověděl: "Náležím a sloužím jen tomu, koho vyvolí Hospodin a lidé z celého Izraele.
19 A navíc, komu jinému bych měl sloužit, než synu muže, kterému jsem sloužil dříve. Tak jako jsem pracoval pro tvého otce, budu nyní pracovat pro tebe."
20 Nato se Abšalóm obrátil k Achítofelovi a zeptal se ho: "Poraď, co bych měl udělat ze všeho nejdříve?"
21 Achítofel mu odvětil: "Jdi a vyspi se se ženami, které zde tvůj otec zanechal, aby pečovaly o palác. Tím dáš všem Izraelcům jednoznačně najevo, že stojíš proti němu, a posílíš tak jejich odhodlání."
22 Abšalóm souhlasil a nařídil, aby pro něj služebníci postavili na střeše stan. Sám se pak před zraky celého Izraele v tom stanu vyspal se ženami svého otce.
23 Radám, které Achítofel udílel, tenkrát všichni přikládali tentýž význam, jako slovům kněze, který se radil s Bohem. A tak stejně, jako to dříve dělával David, nyní také Abšalóm považoval Achítofelovy rady za závažné a respektoval je.